1. kapitola: Chyby z lásky

9. června 2011 v 21:35 | andie |  The Death Eaters
Eloisa se potkává se Siriusem...



Ve svých jedenácti letech poprvé navštívila Bradavice a zamilovala si je. Nebyla příliš oblíbená, ale ráda studovala, milovala kouzla. Nebyla ale sama, koho onen svět fascinoval. Každým letním dnem sedával u břehu jezera chlapec s mastnými vlasy a stejně pilně studoval. Narozdíl od ní ale neměl rád lidi. To byl nejspíš důvod, kvůli kterému Severus Snape skončil ve Zmijozelu a ona v Nebelvíru. Roky tak plynuly a Eloisa nenápadně sledovala Severuse. Byla ráda za každou příležitost, kterou dostala a mohla s ním promluvit. Severus nebyl příjemný a přesto si ho už v pátém ročníku zamilovala. V odmě, kdy se nenávratně rozhádal se svou láskou, Lily Evansovou, to byla ona, kdo za ním přišel.

"Severusi, na co myslíš?" zeptala se.

"Proč tě to zajímá?" odsekl.

Eloisa se jen usmála, byla na jeho neochotu k čemukoli přátelskému zvyklá a nesnažila se ho změnit.

"Mám tě ráda, přeci jsem ti to už říkala," odpověděla klidně a tiše.

Severus se na ni podíval svýma nepříliš hezkýma očima. Zahlédla v nich slzu, jedinou slzu, ale ta ihned zmizela.

"Pomůžeš mi s esejí?" zeptal se.

Eloisa věděla, že vyhrála, Severus udělal něco, co by za žádné jiné situace neudělal. On byl ve škole výborný, nepotřeboval pomoct, ale jinak jí nic sdělit neuměl.

"Moc ráda... půjdeme k jezeru? Dnes je tam moc hezky."

"Tak jo... jednou to snad neuškodí," přikývl.

A tak se Severusem sedávala každým dnem a trpělivě snášela hloupé poznámky nebelvírských. Tak přeběhl i šestý ročník, kdy zůstávala netečná. Myslela totiž, že má Severuse a nikdo není tak zlý, aby jí chtěl ublížit. Ale to se ošklivě pletla.

***

Noc před Vánocemi, které trávila v Bradavicích jí Severus zavedl k Pánovi Zla. Eloisa možná jen nevěděla, co dělá, ale ještě tu noc se stala Smrtijedem. Nebyla zvědavá, to ne, ale milovala Severuse a on Pána Zla tak obdivoval! A Pán Zla jí uvěřil její oddanost.
Zabočila a opřela se o nejbližší sochu, sochu Jednooké čarodějnice. v očích ji pálily slzy. Ona to udělala. Ani nepřemýšlela a udělala jednu z věcí, které se lidé tolik báli. Měla ale také strach. Co kdyby někdo na její tajemství přišel? Severus to ve Zmijozelu neměl tak těžké, ale Nebelvír byl jiný. Přátelská kolej, který Pána Zla i Zmijozel nenáviděla. Nenáviděla tedy i ji. Teď už se opravdu rozplakala. Sedla si vedle sochy a složila tvář do dlaní. Štkala tak jen pár minut, než socha odskočila a ven se vypotácel opilý mladík. Zvedla k němu oči. Nikoho jiného snad ani čekat nemohla.

"Heh," dostal ze sebe se smíchem Sirius Black.

Košile mu trčel z kalhot, vlasy měl rozcuchané a oči podlité. Eloisa si byla jistá, že ji nepoznává. Jen se chabě usmála.

"Hej, kdo seš?"

"Sirius Black," zkusila ho obejít.

"Taky? T-tak to fakt, škyt, doufám, že nemáš, škyt, taky takovou matku."

"Seš opilej," mávla nad tím rukou.

Ještě cítila škubání levého předloktí.

"Jak to víš?" zeptal se udiveně.

"Není to těžké uhodnout, Siriusi."

Sirius se svezl vedle ní. Příšerně mu páchlo z úst. Eloisa si byla jistá, že tam kde byl, budou potřebovat doplnit zásoby.

"Víš ty, co?"

"Ne, co?" zajímalo ji.

"Nikdy jsem tě tu neviděl," řekl prostě.

"Já si myslím, že viděl, jen mě nemáš moc v lásce," opáčila mu a poctivě svírala levé zápěstí, které ji nepříčetně pálilo.

"Nesmysl... ty máš tak nádherný oči, že bych tě nikdy nemohl nesnášet... takový oči jsem ještě nikdy neviděl!"

"vždyť jsou jen černý, skoro slepý," namítla s rozpačitým úsměvem.

Nepamatovala, že by jí Severus někdy složil poklonu. On ale nikdy nebyl opilý.

"Jsou nádherný, na takový oči nikdy nezapomenu," prohlásil přesvědčivě.

"Ráno si nebudeš nic pamatovat. Měl by ses vrátit co věže, než tě tu takhle někdo najde," poradila mu.

Sirius neodpověděl, sesunul se jí do klína a tiše se pochechtával. Eloisa už vše hodila za hlavu. Co horšího se jí mohlo stát? Pročísla Siriusovy černé vlasy a zadívala se do stropu. Byla zamilovaná do nejodpudivějšího kluka celé školy a toho nejkrásnějšího si nevšímala a to jí ležel skoro doslova u nohou.

"Pudeš se mnou na rande?" zeptal se.

Eloisa se vytrhla z přemýšlení.

"Co? Jasně, že ne... já už zamilovaná jsem, víš? A navíc ty mě ráno nepoznáš," usmála se.

Proč vlastně Severus nikdy nebyl tak sladký? Opravdu se na chvíli nedivila dívkám, že tak šílely. Hned to ale zapudila.

"Ale to ne, musíš na něj zapomenout! To mi přece neuděláš!" vykřikl.

Eloisa mu pohotově rukou zakryla ústa.

"Ty blázne, přijde na tebe Filch a budeš mít trest a já taky... půjdu už na kolej," řekla pomalu a srozumitelně.

Pak pustila jeho ústa a setřásla ho na zem.

"Ty oči... to jsi ještě neviděl," vyprávěl Sirius dál.

James už ho neposlouchal, díval se na Lily.

"Neposloucháš mě!" vyjel.

"Siriusi, byl jsi opilej, něco se ti zdálo," odsekl a vstal.

Doufal, že dnes se mu konečně podaří Lily pozvat na rande. Skončil ale stejně jako kdykoli jindy. Lily ho ironicky odbyla a věnovala se zas svým věcem.

"Že se ještě namáháš, jsou i jiné, lepší," ze Siriuse hned ráno padaly rozumy.

James ale neměl náladu, odešel na snídani.

"Kdo je to, Siriusi?" ozval se Remus.

"Já nevím, ona mi jméno neřekla, ale byla opravdu skvělá. Plakala a k tomu se smála... to si neumíš ani představit."

"Proč plakala?"

"Tak to taky nevím, ale takovou jsi ještě neviděl, vážně. Kam se hrabe ta jeho Evansová!"

Remus se usmál, ze Siriusova vyprávění si dokázal ty oči představit a byl si jistý, že někdo jako Sirius by nedokázal ztratit hlavu. Přesto tak trochu pociťoval neklid. Siriuse to pravděpodobně zase přejde, takže doufal, že se mu jen zdála. Dívka s takovýma očima totiž nemohla být zlá.

"Remusi, myslíš, že se mi to mohlo jen zdát?" znejistěl nakonec.

"Já nevím. Pamatuješ si ty oči, hlas..."

"A taky vlasy," vyhrkl rychle, aby sám sebe ujistil, že se to opravdu stalo.

"Vlasy?"
"Jo, vlasy... měla je stažené do takovýho divnýho culíku, víš? Na konci je totiž měla stažený do takový vlnky... malý vlnky!"

"Siriusi, teď mluvíš z cesty... běž si lehnout," poradil mu Náměsíčník.

"Ne! Jdu na snídani, třeba ji tam potkám," usmál se.

"Tak teda počkej, jdu s tebou."

Remus poslal své učení kouzlem do ložnice a šel se Siriusem na brzkou sobotní snídani.

***

Remus pozoroval celou Velkou Síň, ale žádnou takovou dívku nenašel. Sirius také ne a jeho úsměv zmizel.

"Hele, nic neni ztracený, nejsou tu přece všichni... časem ji musíš potkat," uklidňoval přítele.
James se zase pokoušel balit Evansovou zjevně se mu nedařilo, protože zase přišel k nim a s ním i nové téma, Srabus. Jak se zdálo, James dostal chuť ho ošklivě zaklít. Zřejmě, protože ho Lily mívala ráda.

"Severusi?" promluvila Eloisa.

Chlapec k ní zvedl oči.

"Co je?"

"Nebuď tak nepříjemnej... napadlo mě, jestli bys nechtěl jít jednou do Prasinek se mnou a ne s Luciusem."

"Hm... můžeš mi půjčit na chvíli dějiny?" úplně ignoroval její otázku.

Eloisa byla zvyklá, že se tak choval a podsunula mu svitek pergamenu.

"Doběhnu si pro brk, nechala jsem ho asi na snídani. Počkáš na mě?"

Další nic neříkající hm. Eloisa tedy odběhla do Velké síně. Snad ho ještě najde!

Za deset minut byla zpátky. Cestou si ještě vzala koblihu a teď se pomalu loudala ke stromu, kde se Severusem seděli. Zpozorovala ale, že tam není sám. Stál s hůlkou napřaženou naproti Pobertům. Remus nečinně přihlížel, Petr se pochechtával a James se Siriusem se převáděli. Zrychlila a právě, když se Sirius pokusil uřknout Severuse, vylétla mu hůlka z ruky. Překvapeně se otočil. Eloisa na něj stále mířila. Brzy byla až u něj.

"Dej si odchod, Blacku. tady ses naotravoval už dost, nemyslíš?"

Sirius těžce polknul a kývnutím hlavy klukům naznačil, že odcházejí. Eloisa přivolala jeho hůlku.

"Blacku, nezapomeň tohle, ještě se ti bude hodit!" hodila mu ji a pak se usadila vedle Severuse.

"Neděkuj," zavrčela, když předstíral jako by tu ani nebyla.

"Severusi, proč si mě furt nevšímáš? Leze mi to na nervy," postěžovala si.

"Teď píšu úkol," řekl přezíravě.

"Je sobota, sakra!" vykřikla.

"Uklidni se, Eloiso. Děláš jako bys o mě nic nevěděla!"

"Poslední dobou mam ten pocit! Copak mě nechápeš? To seš mimo kouzelnej svět tak tupej?" zasténala.

Severus naštvaně práskl knihou do trávy.

"Tady se nedá učit!"

"To je jediný, co tě zajímá? Na mě ti nesejde? Ani trochu?"

Do očí jí vnikly slzy. Severus se zarazil. Tohle nechtěl. Vztáhl k ní ruku a otřel jednu z jejích slz.

"Promiň... samozřejmě, že mi na tobě záleží," řekl.

Eloisa chabě přikývla a znovu se opřela o strom. On to stejně nemyslel vážně, ne tak jako Sirius. Ten měl ve svých opilých očích úplně jiný výraz, když mluvil o jejích očích jako o těch nejkrásnějších na světě.

Miluje Severuse Snapea a jen kvůli němu se stane Smrtijedem. Ví ale, že to není správné a dokonce snad možná lituje. Sirius Black spatří oči, do kterých se ihned zamiluje. Vzpomene si ale na dívku, kterou potkal u sochy Jednooké čarodějnice?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.