14. kapitola: Co se nemělo stát

12. června 2011 v 0:54 | andie |  Dalia
Čtěte, jak dopadla Daliina "nevinná" koupel...



Ostře a přitom jemně řezané rysy, temně šedé oči, které jí prozrazovaly, že ví víc, než tuší. Rty se měkce pohybovaly, byly však němé. Černé vlasy mu elegantně spadaly na ramena, jen občas je neviditelný vítr rozfoukal... Měla pocit, že znovu padá, pak se ale zastavila. Tvář se vrátila, ale byla jiná, pozměněná. Hákovitý nos, malá očka, která nevěstila nic dobrého a nepřirozeně jedovatá kůže. Vlasy ale byly stejně uhlové, jen o něco kratší a leskly se podivnou mastnotou. Tvář Severuse Snapea se k ní přiblížila očekávající polibek.

***

Otevřela oči, byla stále na ošetřovně. Takže to byl jen sen. Ze začátku tak krásný, když se směla dívat na Siriuse a nakonec odporný, jako ten polibek v noci na chodbě.

"Madame...madame..." zavolala.

Ve dveřích vedlejší místnosti se objevila ošetřovatelka.

"Děje se něco?"

"Ne, já...směla bych už jít?" zeptala se.

"Ale samozřejmě, pokud bude vaše tvář v pořádku," přikývla.

Dalia se usmála a posadila se. Ošetřovatelka jí několika pohyby hůlkou odvázala obvaz, který se stočil do ruličky a přistál na podnose u okna.

"No vida...opravdu to nebylo tak strašné..." pousmála se a podala Dalie zrcátko.

"No...vlastně vypadám furt stejně...až na to oko," pokrčila rameny.

"To se časem spraví samo...navíc vám tahle jantarová moc sluší..."

"Opravdu nemáte nic, po čem by bylo zase zelené? Nejsem si jistá, jestli chci mít každé oko jiné," začala opatrně.

"Je mi líto...za pár dní se barva vrátí...profesor Brumbál to tušil...víte, říkal, že jste se přirozeně bránila tím, co ve vás je...řekněme, že se vaše dědictví po předcích probralo a nejspíš vám zachránilo oko..."

"Chcete říct, že se ve mně probralo něco jako...ehm...vlkodlak?"

"Copak vy se divíte? Víte přeci, kdo je vaše rodina, ne? Bylo by pošetilé, myslet si, že se vás to netýká..." pohlédla na ni značně udiveně.

Dalia přikývla. Alespoň její tvář vypadala netknutá.

***

Ošetřovnu opustila brzy ráno a její první kroky mířily do věže. Potřebovala si ještě sbalit brašnu a taky chtěla trochu klidu u krbu ve společenské místnosti. Cestou přemýšlela o trestu, který jí znovu čekal večer. Slíbila si, že už si dá rozhodně větší pozor a nebude podceňovat Hagridovy rady.

"Co děláš takhle brzy mimo svou kolej?" zeptal se jí ledový, jedovatý hlas.

"Jdu z ošetřovny," odpověděla mu klidně.

"Slyšel jsem, že ses včera vytrestala víc, než bylo nutné..." prohodil posměšně.

"Byla to moje chyba, Luciusi...můžu projít?"

"Co kdybys mě doprovodila...k jezeru?"

"To už nikdy neudělám, úplně stačí, že jsem byla hloupá jednou! Tak mě pusť," stále byla klidná.

Lucius jí ustoupil z cesty a pokračoval směrem k Velké síni. Jen se krátce odhlédla a také šla svou vlastní cestou.

***

Konečně byla zase ve společenské místnosti.

"Dalio..."

Z křesla se zvedl vysoký mladík, vlasy měl rozcuchané a oči nevyspalé.

"Siriusi, co tu děláš? Ty už nespíš?"

"Ne...nechtěli mi dát pokoj, pořád se ptali, co se mezi náma stalo a navíc jsem na tebe chtěl počkat..."

"A co jsi jim řekl?" zajímalo ji.

Oba se posadili do křesel a dívali se na sebe.

"Nic...protože to sám nevím," přiznal.

"Já...vlastně taky nevím..." usmála se.

Ve chvíli, kdy k ní vztáhl ruku, jí bylo jasné, co chce. Políbili se, ale tím to skončilo.

"A co bude dál? Siriusi...vnímáš mě?"

Díval se na ni, ale nijak nedával znát, že by byl duševně přítomný.

"Jo...o tom bysme si mohli radši promluvit později...zdá se mi to, nebo máš jedno oko jiný?"

"Ne...nezdá...prý to zmizí samo..."

"Vypadáš jako Remus...ale jen trochu...naštěstí," dodal pak tišeji.

"Hele, Remus není ošklivý, právě naopak..." bránila kamaráda.

"Aha...tak Remus není ošklivý..." prohodil s jistou averzí v hlase.

"A copak bys chtěl slyšet? To, že jsi kus, ti přece říkají všechny, ne? Proč bych to dělala já?"

"Co když to chci slyšet právě od tebe?"

"A proč nechceš slyšet něco, co má smysl?" zajímalo ji.

"A co třeba má smysl?"

Sirius se k ní znovu nahnul. Vznikalo mezi nimi zvláštní napětí, které vyvrcholilo, když se jejich rty dotkly. Cítila jeho ruku na břiše, pak putovala až k zádům.

"Ehm...rád vidím, že už bude konečně klid," zasmál se James.

Oba dva se rychle pustili a trochu zmateně si prohlíželi Jamese a Petra, ti právě přicházeli z ložnice.

"Tak to se ještě uvidí," neodpustil si Sirius šibalskou poznámku.

"My už toho viděli ažaž..."

James se ještě s úsměvem posadil vedle a čekal na Lily. Dalia si všimla, že bez ní většinou už nikam nechodí a doufala, že to Sirius nehodlá mít podobně.

***

Za pár dní už tu byly Velikonoční prázdniny a tak se Dalia musela rozloučit s Petrem a bohužel i Jamesem a Siriusem. Paní Potterová onemocněla, proto se James rozhodl prázdniny strávit v Godrikově dole a Sirius byl samozřejmě taky zvaný. Takže jí z kamarádů ve škole zbyl už jen Remus a Lily, která se chtěla učit.

"Myslíš, že tu umřeme nudou?" zeptala se Remuse, když se vraceli do hradu z odpolední vycházky.

"Ne, zítra jdeme do Prasinek a pak něco vymyslíme, při nejhorším se budeme učit s Lily," pokrčil rameny.

"Ale vždyť víš, že už sme se naučili, co jsme mohli a upřímně, já už se učit teda vážně nechci," zasmála se.

"Dobře, dobře, dobře...tak...si uděláme večírek..."

"To by bylo skvělý, ale kde?"

"No..." zamyslel se. "V koupelně pro nás s odznakem," ukázal si hrdě na prsa.

"V tej velkej? Spousta bublinek, barev, teplý páry...jo, to by šlo!" přikývla.

Jen ji trochu mrzelo, že se nebudou účastnit ostatní. I když je Remus jen kamarád, asi by vypadalo opravdu zvláštně, kdyby spolu sami trávili celou noc oslavami ve velkém bazénu. A Sirius by jí to asi taky neschválil.

***

Čekala ve společenské místnosti na Remuse, který se rozhodl, že se vydá tajně ke Třem košťatům a koupí ležáky na večer. Lily se se svými plány pochopitelně nesvěřili, protože by je začala poučovat o tom, co se ještě dá tolerovat a co už ne. Dalia se upřímně divila, že si Remus nemyslí to samé, co Lily, ale nijak jí to nevadilo.

"Už jsem tu," oznámil, když před ní přistála jeho školní brašna a zacinkala.

Dalia si vůbec nevšimla, že se portrét otevřel a Remus přišel, myslela totiž pořád na Siriuse.

Trápilo ji, že neví, jak na tom je. Chodí s ním vlastně? Měly ty polibky něco znamenat? A měla mu raději napsat dopis, nebo s tím počkat až se vrátí?

"Ty se teda tváříš, neříkej, že to chceš zrušit..."

"Ne! Přemýšlím nad něčím úplně jiným," tak trochu zalhala.

"Dobře...půjdeme na večeři?" zeptal se.

"Jasně..."

***

Po večerce se konečně vydali pod Jamesovo neviditelným pláštěm do koupelny. Remus odložil brašnu plnou ležáků a cukrovinek z Medového ráje k okraji bazénu a začal ho napouštět. Voda získávala romanticky červenou barvu a voněla něčím sladce neodolatelným.

"Co tam tak stojíš, ať už jsi ve vodě!" zasmál se a odhodil košili.

Dalia si všimla spousty jizev. Dávno zhojených, ale i těch čerstvějších.

"Ehm, jako nahá?" dostala ze sebe se značnou námahou.

"A jak jinak? Dobře, tak já se nebudu dívat...můžeš," Remus se opravdu otočil a čekal.

Dalia ze sebe rychle stáhla oblečení, mávla hůlkou a všechno se vyrovnalo do úhledného komínku. Pak přeběhla ke schůdkům a ponořila se do vysoké pěny.

"Můžeš, teď se nebudu dívat já," zavolala a otočila se tak, aby na Remuse neviděla.

Za chvíli už se vedle ní objevil a cákal jí do tváře.

"Ne-nech toho, Remusi, ty hrozně, hrozně zlý štěně!" smála se.

"Štěně? Jaký štěně? Já jsem velkej, zlej a krvelačnej vlkodlak!"

Předváděl něco, co mělo být zřejmě cenění zubů a nakonec vytí.

"Ale ne na mě! Na mě si velký, hodný štěně," namítla.

Za chvíli už se mu věšela na záda, smála se jako praštěná a tahala ho za vlasy, přes které ani neviděl, když je měl volně puštěné. Mokré se mu lepily na tváře spolu s těmi Daliinými.

"Myslíš, že nás může někdo slyšet?" smála se dál.

"Netuším! Nebaví mě vědět všechno!" oplácel jí.

"Wow, pan Náměsíčník neví všechno...tak to se příště půjdu koupat se Snapeem!"

"A Sirius vás zabije oba," ušklíbl se.

"Sirius by pravděpodobně zabil už nás dva, kdyby viděl, co tu vyvádíme," připomněla mu.

"To je jeho chyba, že jel s Jamesem, klidně tu mohl být s námi..."

"To jo, určitě celý život touží po tom, povalovat se v koupelně úplně nahý s nejlepším přítelem," chechtala se dál.

"Pusť mě...no tak, dojdu připustit horkou vodu," donutil ji, aby ho pustila a vylezl z velkého bazénu.

Omotal si kolem sebe ručník a Dalia si vzala další ležák, zavřela oči a snila. Co by se tu asi stalo, kdyby tu byla jen ona a Sirius? A byl tu někdy s nějakou dívkou? Čím to bylo, že jich měl tolik a žádná na něj nemohla zapomenout? Co asi teď dělá v Godrikově Dole? Konečně uslyšela nějaké známky života. Něco zašustilo, voda tekla, Remus do ní zpět zaplul.

"To už by stačilo, chceš mě utopit?" zasmála se, když voda začala nebezpečně stoupat.

"Heardová, tvá drzost nezná mezí...ovšem, v tomhle případě si nemohu stěžovat," ironický tón ji probral ze snění.

Cítila, jak z ní vyprchává veškerá svoboda. Byla najednou svázaná, prázdná, beznadějná a nemohla dýchat. Tváří v tvář stála Malfoyovi, ne Remusovi.

"C-co ty tu chceš?" dostala ze sebe a snažila se přihrnout si k sobě co nejvíc pěny.

"Pokud vím, tahle koupelna je vyhrazená pro prefekty a primuse, což ty nejsi, takže bych se měl ptát spíš já, nemyslíš?"

"Koupu se..."

"Výborně, aspoň něco máme společného...možná bych tě nemusel ani nahlásit, když budeš hodná a poslušná," byl už tak blízko, že se jí ježily všechny chloupky na těle a to byla voda poměrně horká.

"Nedotýkej se mě!" varovala ho.

"Nebo co? Ani jeden z nás nemá hůlku, a pokud vím, mám zřejmě větší sílu, než ty...takové krásně křehké stvoření..."

V tu chvíli mu přistála facka. Lucius chytil její zápěstí a stiskl.

"Au, pusť mě!" vykřikla.

"Proč?" vysmíval se jí.

"Protože jinak bude mít madame Pomfreyová spoustu práce, pokud už ovšem nebude marná!"

Lucius se pomalu otočil. Stál za ním Remus, stále jen v ručníku a v ruce svíral hůlku připravený ji ihned použít.

"Podívejme se na to...tak přeci jen je to pravda, Heardová a Lupin..." ušklíbl se.

"Sklapni, Malfoyi, nic nevíš!"

"Žádnej otrhanec, nadprůměrnej šprt a ke všemu odpad z tý Potterovo bandy na mě nebude zvyšovat hlas!" rozkřikl se Malfoy.

Dalia nenápadně proklouzla ven z bazénu. Nechápala, jak to, že na něj vždycky narazí? Ale mohlo jí to být jasné, vždyť on přeci měl přístup do téhle koupelny. Zahalila se do velké osušky. Chtěla sáhnout po hůlce, ale v tom okamžiku se kolem prohnalo první kouzlo a roztříštilo sloup kousek od ní. Její hůlka se skutálela na podlahu a zapadla bůhví, kam. Otočila se. Remus s Luciusem po sobě metali kouzla, která narážela do zdí, sloupů, kohoutků a ničila věci kolem. Dalia začala panikařit. Nevěděla, co dělat.

"Nechte toho, kluci, proboha!" zaječela, když kolem ní proletěl rudý paprsek.

Bez váhání vyběhla na chodbu, dveře zůstaly otevřené. Hradem se teď rozléhaly zvuky tříštícího se kamene.

"Pomoc! Slyší mě někdo?!"

Proběhla chodbou, mokré nohy jí podkluzovaly.

"Nicku! Skorobezhlavý Nicku!" vykřikla, když spatřila ducha jen pár metrů od sebe.

Zřejmě ho zvuky donutily vydat se sem.

"Musíte sehnat někoho z profesorů! Rychle!" zaječela, aby překřičela hluk z koupelny.

Remus zatím vyběhl na chodbu a uhýbal dalším kouzlům. Ani jeden nechtěl přestat. Oba byli příliš dobří kouzelníci. Skorobezhlavý Nick proplul zdí a byl pryč.

"Remusi, prosím! Prosím, přestaňte!" do očí už jí vstupovaly slzy.

Bála se o kamaráda a snažila se přemýšlet, co by měla dělat. Cítila se ale úplně bezmocná.

"Zmiz odtud! Dalio, zmiz!" rozkřikl se.

Než se rozhodla, jestli skočit po Malfoyovi a srazit ho k zemi, nebo jít hledat hůlku, uslyšela kroky.

"Co se to tu děje?! Panebože!"

Zpoza rohu se vyřítila McGonagallová v županu, mávla hůlkou a obě, Remusova i Luciusova, hůlka jí přilétly přímo do nastavené dlaně. Chlapce to odmrštilo kus stranou, takže se teď zvedali.

"Vysvětlí mi někdo, co se stalo?!" rozkřikla se.

Dalia viděla, jak jí do tváří stoupá rudá barva a to nevěstilo nic dobrého.

"Paní profesorko, to je moje vina..." ozvala se.

"Mluvte!"

"Já...já a Remus jsme se šli vykoupat a...přišel tam Malfoy, obtěžoval mě a tak...oni se do sebe pustili a...a..." koktala.

"Cože? To je nepřípustné, aby se studenti opačného pohlaví koupali spolu v jedné koupelně! Stejně tak po sobě jen tak nemůžete začít metat kouzla, jak se vám zlíbí! Okamžitě k řediteli, všichni tři! A modlete se, abyste tu směli dostudovat!"

"Paní profesorko...smíme...smíme se obléct?" pípla Dalia nesměle.

"Samozřejmě!" vyštěkla.

"A paní profesorko, někam mi zapadla hůlka...nemohla byste...prosím," pokračovala.

"Accio hůlka!" pronesla McGonagallová.

"Vrátím vám ji, až si promluvíte s ředitelem," zpražila ji přísným pohledem.

V chodbě už poletovalo několik duchů a se zájmem vše pozorovali. Dalia postrčila Remuse zpět do koupelny.

"Pěkně jsem to zavařila, co?" odvážila se na přítele podívat.

"Ne, udělala jsi správně," usmál se.

"Ale teď budeme mít vážný problém..." namítla.

"To přežijeme...stávají se horší věci..."

Doufala, že má pravdu. Kdyby se tohle dozvěděla tetička, nebo dokonce Sirius, asi by to pár věcí podstatně změnilo.

***

"Nemůžu věřit tomu, že nás nevyhodil," oddychla se, když se s Remusem vracela do společenské místnosti.

"Možná by bylo lepší, kdyby to udělal," prohodil Remus.

"Proč?"

"Copak si vážně myslíš, že si to Malfoy nechá pro sebe? Má trest stejně jako my a navíc mu stejně jako nám strhli spoustu bodů!"

"Myslíš, že se Sirius naštve?" zeptala se s obavami.

"Myslím? Vím!"

"Ach jo...co když mě bude nenávidět, Remusi?"

Toho se bála ze všeho nejvíc. Siriusova zklamaného obličeji, ve kterém se pomalu začíná zračit nenávist. Nenávist k ní, k Remusovi, k lásce...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eunice Eunice | Web | 13. června 2011 v 2:03 | Reagovat

Pamatuji si to! Přesně, jak jsem tuhle kapitolu prožívala! ^^ Ale vůbec se mi nelíbil konec, andie xP :D Měla jsme pocit, že všechno před Tím bylo nejdůležité

2 andie andie | 13. června 2011 v 22:47 | Reagovat

Eunice, nejspíš opravdu bylo. Tohle byla má úplně první povídka na HP téma a byla jsem hodně ovlivněná MS povídkami, protože jsem jiné na HP ani nečetla... A před tím jsem byla na té stránce, o které se nemluví, takže to na mě na nějakou dobu nechalo stopu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.