3. kapitola: Lucius, prašivý pes a hádky

11. června 2011 v 23:54 | andie |  Dalia
Dalia si čím dál tím víc rozumí s Remusem, ovšem o to méně se Siriusem. Kdykoli na sebe promluví, má to za následek hádky a Lucius se také nemíní vzdát, ovšem, to už zasahuje neznámý černý chlupáč ...



Dny rychle plynuly, Remus a Dalia k sobě našli cestu poměrně snadno a skvěle si rozuměli, což si někteří lidé vykládali jinak. Ani jednoho to ale netrápilo. Remus měl dost problémů s prvňáky a některými druháky a Dalia se snažila nepotkávat Luciuse Malfoye, což šlo těžko, když seděl na lektvarech přímo před ní. Měla dost toho, jak pokaždé naklonil hlavu na stranu a věnoval jí samolibý úsměv. Vytáčelo ji to stejně, jako když Siriusovi rty přímo kouzlily jeden úsměv za druhým. Několikrát ho potkala, jak se vrací po půlnoci do chlapecké ložnice a píská si, vlasy rozpuštěné, rozcuchané a na rtech samolibý úsměv Casanovy.

Bylo hodně pozdě v noci a Dalia ještě psala úkol na lektvary. Byla tak naštvaná, že jí to trvalo abnormálně dlouho. Lucius jí na lektvarech nenápadně podstrčil nehezký obrázek, na kterém jezdila Remusovi na zádech a z uší jí trčelo cosi, co připomínalo pampelišky. Někde vzadu postával on a jeho věrný patolízal Snape. V tu chvíli zapomněla, že je na hodině, mrštila po Luciusovi nějaký kořen a vysloužila si neskutečně dlouhý úkol navíc. Právě, když už měla co dělat, aby se vším nehodila do kouta, protáhl se portrétem James se Siriusem.

"Ahoj, Heardová, kde je Evansová?" zajímalo Jamese.

"Spí a myslim, že ani nemá náladu vidět tě," odsekla.

"A proč nespíš ty?"

"Protože mam úkol," odsekla už podruhé.

"To víš, když se Malfoy zamiluje..." rýpnul si Sirius a zapadl do křesla naproti.

James si povzdechl, čekal, že najde Lily a zase nic, ale přisedl si.

"Ty seš zas tak chytrej! Neznamená Sirius náhodou ten největší pitomec pod sluncem? Ne? Škoda! Sedělo by to!" rozčílila se.

Nastalo ticho a Dalia v Jamesově tváři vyčetla, že by si na Siriuse neměla tak dovolovat. To se jí hned potvrdilo. Sirius popadl nejbližší knihu a napřáhl se. Dalia nestačila uhnout, netušila, a tak to knihou koupila přímo do hlavy. Bolestně zavyla.

"Siriusi..." povzdechl si James.

To už se ale Dalia zvedla, nacpala věci do brašny a rychlým krokem vydupala schody do ložnice.

"Tos podělal... Remus tě bude nesnášet," rýpnul si James.

"Mě je celkem jedno, že s ní Remus spí a bůhví, co všechno... Ta holka mě štve!"

"Remus s ní spí? A to si vzal kde?" zasmál se.

Jamesovi přišlo dost nepravděpodobné, že by se Remus tak rychle spustil. Sirius to ale říkal s jistým přesvědčením v hlase.

"Přece nejsem slepej," zavrčel.

"A nevšímáš si jich ty náhodou trochu víc, než je zdravý?"

"Cože? Záleží mi na Remusovi, tobě snad ne?"

"Samozřejmě, že jo... Já mam ale taky trochu pocit, že tady vůbec nejde o Remuse," usmál se zamířil k ložnicím.

Sirius se za ním díval s nevěřícným pohledem. To snad nemyslel vážně? Proč by jemu, Siriusovi, který mohl mít každou, mělo záležet na tom, jestli jedna malá špinavá holka, co ke všemu zná jeho nenáviděné nepřátele, chodí s Remusem?

***

Dalia sebou mrštila o postel. Chvíli plakala, pak byla naštvaná a pak znovu plakala. Toho si nemohla nevšimnout Lily.

"Co se stalo? Ruply ti nervy?"

"Tak trochu a Blackovi zřejmě taky," přikývla.

"Tak mluv," vybídla ji. Posadila se na posteli, přesto že už chvíli před tím, než Dalia přišla, spala.

"Prostě sem to zas nevydržela a rejpla si do Blacka... Fláknul mě učebnicí dějin po hlavě..."

"Bože muj, že ty si s nim vůbec začínáš... Radši ho ignoruj. Hned zítra to nahlásím profesorce a dostane trest," rozhodla.

"Ale ne, nech ho... to nechci, víš, jakej by pak byl? Absolutně nesnesitelnej!" protestovala.

Nechtěla, aby měl Sirius trest, jednak by se jí pomstil a pak také by jí to bylo líto. Zas tak moc se přeci nestalo, až na to, že měla hlavu zralou na prasknutí.

"Hlavně mi neříkej, že ses nechala taky zblbnout," povzdechla si Lily.

"Ne! Já nejsem tupka jako ty ostatní. Lily, copak ty ses Jamesem nechala zblbnout?"

"Cože? Co... James? Proč James? Co s tim má společnýho?" vykulila oči.

"Aha... tak nic... jdu spát, mam toho dost..." zívla.

Pomalu zalezla do postele a položila hlavu na polštář. Byla to příšerná bolest. Ještě chviličku uvažovala nad tím, jak stihne k ránu dopsat esej na lektvary, pak usnula.

***

Probraly ji studené, ranní paprsky. Zamžourala, pohled měla rozmazaný, pomalu zaostřovala a bolest se jí vracela.

"No, teda..." zaskučela.

Lily na protější posteli ještě tvrdě spala. Bylo teprve půl páté. Protáhla se, málem vypadla z postele, ale nakonec se ještě ve svém klasickém hábitu z dob, kdy prezentovala na společných nudných večeřích nadřazený šarm Heardů, vydala do společenské místnosti. Cestou si kouzlem svazovala vlasy do drdolu, jen pár jich nechala viset do čela. Měla pocit, že má hlavu samou bouli. Usadila se před krbem, kde ihned vzplály plameny. Usmála se. Vytáhla esej a začala dopisovat. Netrvalo jí to dlouho, měla toho míň, než původně myslela. Rozhodla se proto ještě napsat dopis tetičce a odeslat ji. Sama sovu neměla, a tak se posadila ve vlhké trávě, psala dopis a dívala se na jezero.

"No to si snad děláš srandu, ne?!" zaslechla naštvaný jekot z dáli.

Zvedla hlavu a zahleděla se k lesu. Více, než polovina pergamenu zůstala nepopsána.

"Diffindo," pronesla klidně a odtrženou polovinu schovala do brašny.

V tu chvíli už zahlédla naštvaně kráčející dívku, její zlatavé vlasy se třpytily v ranním sluníčku.

"Stuj, Sylvio, co sis sakra myslela?" řval za ní někdo, koho až moc dobře znala.

Dalia poznala Sylviu Pickfordovou a Siriuse Blacka. Další milenecká hádka. Sylvia zřejmě čekala víc, než jí Sirius mohl dát, tudíž, lásku.

"Že mě máš rád!" vyjekla.

"No to ses trefila!"

"To koukam, ty hnusnej, debilní..." zastavila se.

Oba dva se zahleděli na Daliu. Ta jen povytáhla obočí. Nadzdvihla širokou sukni hábitu a kráčela dlouhou trávou k sovinci. Nechápala, že se někdo nechá tak hloupě napálit. Věděla, že i kdyby měla Siriuse někdy ráda, nebo možná i víc, rozhodně by se nenapálila. Ale mít ráda Siriuse? Proč by to dělala? To spíš počítala s opakem.

***

Sova odletěla hned, jak jí na malou nožku připevnila chabý dopis pro tetičku. Dalia pak seběhla schody a vydala se zpět k hradu. Cestou ji ale zastavil divný pocit, zdálo se jí, že ji někdo sleduje. Nebe se stahovalo k bouři, vítr nenadále zesílil. Dalia si přidržovala sukni, aby se jí nezdvihala příliš vysoko a ohlížela se. Blížil se konec listopadu a počasí na to vypadalo. Popošla několik kroků k lesu a vytáhla hůlku. Namířila ji mezi stromy a čekala. V křoví se objevil jen velký černý pes a z druhé strany kráčela její neoblíbená postava, Lucius Malfoy. Odfoukla si pár pramenů z čela a znechuceně se usmála na psa.

"Tak to vidíš chlupáči, blb na blbovi a to tenhle ještě neni nejhorší," oslovila psíka mile.

Lucius se svým oslňujícím úsměvem dorazil až k ní a zastavil se.

"Co tak brzy a v takovém počasí?"

"Neuvěříš mi, ale nečekam tu na nic jinýho, než na to, až příde někdo tak chytrej jako ty a bude mít další inteligentní kecy na mojí osobu," vyprskla.

Lucius jedním pohybem sklonil její hůlku a přistoupil o dva kroky blíž.

"Měla bys bejt trošku milejší," upozornil ji.

"A to jako proč? Nedotýkej se mě, Malfoyi!" zaječela, když k ní vztáhl ruku.

Malfoy nestačil zareagovat a už se válel v trávě, na prsou mu přistál onen obrovský pes a výhružně vrčel. Dalia zacouvala a znovu vytáhla hůlku.

"Ty bestie!"

Pes vrčel dál, páchnoucí tlamu cpal Luciusovi do tváře.

"Ať mě ta tvoje bestie hned pustí!" poručil Dalie.

"To neni muj pes a vůbec... máš hůlku, si čaroděj, tak si pomoz sám," odsekla a pokračovala v cestě k hradu.

***

Přesto, že chtěla původně na snídani, usadila se venku na dvoře a dívala se na šedivá mračna. Pršelo, ale jí to nevadilo. Vycenila zuby, zkropilo je několik kapek, které pak olízla.

"No ty si teda dravec," zasmál se někdo kamenného podloubí.

"Ahoj, Remusi, nechutná ti snídaně?"

"Ale jo, byla výborná... Jen sem u stolu nemoh vydržet se Siriusem, zase odkop další a ona tam za ním přišla a ztropila slušnou scénu a Sirius to chtěl furt probírat," vysvětlil s úsměvem někoho, kdo hodně ví, ale nemusí to všem cpát.

"Mno jo, on musí bejt vždycky ten důležitej, že jo?"

"Tak nějak... hele, zdá se mi to, nebo už nejsi tak slušná? Docela se občas rozjíždíš, jako tuhle, kdy jsi na lektvarech jakoby omylem polila Malfoye svědícím roztokem..."

"Byla jsem trochu nejistá," přikývla.

"Co vůbec máš s Luciusem? Až moc si tě všímá... Víš, abys věděla, on se s lidma z Nebelvíru nebaví, pokud je nechce zmrzačit."

"Mno, tak možná chce právě tohle," usmála se a vstala.

Mrkla na Remuse, aby šel za ní, přeci jen dostala hlad.

***

Po vyučování se svěřila Lily se svým ranním zážitkem a počínající nenávistí k Luciusovi. Někoho tak otravného a neskutečně tupého totiž ještě nepotkala. I když, jakmile se dole střetla se Siriusem, Jamesem, Petrem a Remusem, začínala mít pochyby.

"Hlavně se mě neptej, kde je Lily, učí se nahoře," řekla hned na začátek a přisedla si k Remusovi, který jí ihned podsunul svůj úkol a začali ho probírat.

"Já se nechtěl zeptat, kde je Evansová," bránil se James.

"To už je prevence, víš? A přestaň jí říkat Evansová," zaškaredila se a znovu se věnovala úkolu.

"Proč?"

"Mno, kdyby si chtěl sbalit mě, dala bych ti za každý Heardová facku, že bys druhou chytil o zeď," řekla zcela klidně.

"Co kdyby si přestala provokovat... Heardová?" ozval se teď Sirius.

"Proč, Blacku?" jeho příjmení vyslovila se značnou nechutí, kterou nijak neskrývala.

"Musíte se furt hádat?"

"Ale Remusi, to on, tak ať si mě prostě nevšímá! To je tu málo holek, že musí otravovat zrovna mě?"

"Já tě otravuju? To ty si absolutně nesnesitelná, akorát se cpeš, kam nepatříš!"

Teď už Sirius stál, připravený narvat její hlavu do hořícího krbu a zločinecky se chechtat.

"Jestli sis nevšim, k tobě se necpu, to bych musela bejt ta největší děvka z celý školy, abych se vůbec na pár centimetrů přiblížila k tobě, ty... ty prašivej pse!"

Celá nebelvírská společenská místnost je pozorovala s údivem. Dívky nemohly ani mluvit, jak je situace zaskočila. Takhle se Sirius ještě z žádnou z nich nepohádal a tak přemýšlely, čím to je. Nesnáší ji? Nebo se k němu chová stejně jako Lily Evansová k Jamesovi? Doufaly, zbožně si přály a modlily se, aby šlo jen o to první.

"Jakej prašivej pse? Zopakuj mi to ještě jednou!"

"Seš prašivej pes!"

"To sedí od někoho s takovou rodinou! Beztak všichni ví, že je tvoje rodina prolezlá smrtijedama a zlem!"

Dalia a Sirius proti sobě stáli, hůlky se jim třásly v rukou a jeden čekal, kdy druhý zaútočí.

"Je mi fuk, co je moje rodina! Je mi fuk, co si lidi myslí o tom, že moje rodina slouží Voldemortovi a je mi taky celkem ukradený, jestli někomu vadí, že 99 % mejch předků byli vlkodlaci! A co má bejt? Kdybych byla jako oni, nemyslíš, že by mě Moudrej klobouk zařadil do Zmijozelu?!"

Přestávala se ovládat, dokonce vyhrnula rukávy svého hábitu a všem ukázala, že se na žádném jejím předloktí neskví Znamení Zla. V ten zdánlivě nestřežený okamžik na ni seslal Arania Exzuma. Dalia byla ale rychlejší.

"Protego!" zařvala a Siriuse zasáhlo vlastní kouzlo.

"Si blbec, ale ne nepřítel," řekla pak a vyběhla schody.

Lily, která právě vylezla ven, aby jako prefektka zjistila, co se děje, jen zamrkala a následovala ji.

***

"Tohle snad nemyslel vážně?!" soptila.

"Nic si z toho nedělej, jen budeš nenáviděná jako Snape," snažila se ji zbytečně uchlácholit.

"Ale copak to chci? Proč se prostě nemůže chovat normálně?"

"Protože nikdo z rodiny Blacků neni normální a je úplně jedno, jak sou postižený, sou prostě divný," pokrčila rameny.

Dalia sebou švihla do postele a rozbrečela se.

"Proboha, zlato, nebreč přece, vždyť ten za to nestojí," utěšovala ji.

Zvedla se a posadila se vedle Lily, aby ji mohla obejmout.

"O něj ani nejde, ale co Remus? Akorát se kvůli mně budou hádat!"

"Remus není hlupák, dokáže Siriuse uklidnit, a když ne Remus, James určitě."

"No jo, ale ten mě taky zrovna nemiluje," namítla.

"Ale mě jo!"

"Přece bys kvůli mně nemluvila s Jamesem?" nevěřila tomu, co slyší.

"Kvůli tobě jo, seš úplný zlato, jen Black je pitomej a nevidí to," usmívala se na ni.

"On stejnak nevidí nic... Teda krom těch slepic, ale ty sou mi volný, jak Petrovy kalhoty."

"Tak to je hezky řečeno," přikývla Lily.

Dalia se jí schoulila do náručí. Konečně se jí trochu ulevilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.