30. kapitola: Hermionin názor

18. června 2011 v 22:01 | andie |  Dalia
Hermiona si přijde pro knížku, kterou jí profesorka Heardová slíbila v Prasinkách...


Poté, co se Dalia navečeřela a protrpěla rozhovor s Remusem - velmi se přitom snažila, aby na ní nic nepoznal - se odebrala do svého kabinetu, kde se donutila opravit několik prací ještě před tím, než půjde spát.

Kolem sedmé večerní se ozvalo zaťukání na dveře.

"Dále," zavolala, aniž by vzhlédla od práce.

"Dobrý večer, paní profesorko," pozdravila Hermiona Grangerová, když vstupovala do místnosti.

"Dobrý večer, Hermiono," usmála se Dalia. "Moc ráda vás tu vidím. Jdete si pro tu knihu?"

"Ano," přikývla dívka. "Doufám ale, že neruším."

"Vůbec ne," ujistila ji profesorka Heardová. "Už jsem vás čekala."

Dalia vstala a ze stolku, který měla za zády, vzala tlustou knihu vázanou v hnědé kůži.

"Tady ji máte. Doufám, že se vám bude líbit."

Hermiona si od ní knížku vzala a přitiskla si ji na prsa. Zdálo se, že ale nemá v úmyslu odejít.

"Ještě něco potřebujete, slečno?" zeptala se s tázavým výrazem ve tváři.

"Ehm, já..."

Dívka se nervózně zhoupla na patách. Dalie to stačilo k tomu, aby si odvodila, o čem s ní chce mluvit.

"Jde o Harryho Pottera?"

"Ano, tak trochu ano," připustila Hermiona. "Víte, Harry s námi mluvil o tom vašem rozhovoru... o Blackovi."

Profesorka si zajela rukou do vlasů, přemýšlela, zda by měla tohle téma znovu otvírat. Kolikrát ještě bude muset bezcenně přesvědčovat okolí o nevinně svého snoubence?

"Co byste chtěla vědět?"

Rozhodla se Hermioně vyhovět, protože jestli se na to někdo mohl dívat nestranně a chtěl pochopit pravdu, byla to právě ona.

"To je osobní," varovala ji Hermiona.

"Nevadí, pokusím se vám odpovědět."

Stály naproti sobě a jedna druhou pozorně sledovaly.

"Harry si myslí, že jste měla se Siriusem Blackem osobnější vztah, než jen přátelství a myslí, že... zkrátka, že jste Blackovi mohla zabránit v útěku, protože jste na rozdíl od něj měla hůlku."

Dalia v jejím tónu vyčetla, že se snaží, aby to neznělo jako obvinění. Musela se tomu upřímně usmát. Zdálo se, že studenti byli schopni spíš říct, co si myslí, než profesoři - muselo je přeci napadnout to samé, co Harryho.

"Harry má jistě pravdu v tom, že můj vztah k Siriusovi není pouze přátelský," odpověděla po dlouhé chvíli naprostého ticha. "Sirius Black je můj snoubenec a byl jím ještě za života Harryho rodičů."

Hermiona otevřela ústa, aby odpověděla, ale nakonec se omezila na pouhé přikývnutí - zjevně zjistila, že k tomu nemá, co říct.

"Co se týče toho, zda jsem Siriuse nechala utéct," neopomněla druhou část dívčiny otázky. "Tak myslím, že na to není vhodné odpovídat. Nemám zájem na tom, aby byl Sirius dopaden, ale nikdy bych nezklamala důvěru Albuse Brumbála. To vám bude muset stačit, slečno Grangerová."

Hermiona nevypadala přesvědčeně, nicméně se s její odpovědí asi spokojila, protože se nakonec usmála a přikývla.

"Asi to bude znít divně, ale já vám věřím, protože už se tolikrát stalo, že něco vypadalo jinak, než to bylo a... Říkala jste, že vás ani nevyslechli, a já myslím, že to už něco znamená."

"Děkuju, Hermiono." Dalia své studentce věnovala dojatý úsměv. "Jsem ráda, že jsem po tolika letech potkala člověka, který dá na vlastní rozum a nevěří slepě slovům ostatních."

V tom se ozvalo další zaklepání na dveře - mnohem naléhavější, než bylo to Hermionino.

"Já už půjdu, paní profesorko," vyhrkla Hermiona. "A děkuju za tu knihu."

"Nemáte zač."

Dalia ji doprovodila ke dveřím. Když je otevřela, zjistila, že za nimi stojí Draco Malfoy a tváří se velmi nepřátelsky - jistojistě mu vadilo, že nebyl ihned vyzván ke vstupu.

"Dobrý den, pane Malfoyi, pojďte dál... A vy, slečno Grangerová, mi tu knihu můžete vrátit, až ji budete mít přečtenou."

Hermiona odešla, ani se na Malfoye nepodívala.

***

"Tak, co si přejete, pane Malfoyi?" zeptala se ho, když zasedla ke stolu.

Draco se posadil do křesla naproti ní a nehezky se ušklíbl.

"Omluvenku," řekl stručně.

"Omluvenku? Ode mě?" nechápala.

"Ano, zítra máme speciální trénink," vysvětloval nepříjemným hlasem. "Profesor Snape nám ho povolil, ale řekl, že vás mám požádat o uvolnění z hodiny."

"Aha," vydechla zaraženě.

Draco se ještě víc ušklíbl, měl dojem, že právě teď nemá jeho profesorka Dějin žádný důvod odepřít mu povolení odejít z hodiny dřív. Vyhrál, konečně nad ní vyhrál...

"Tak dáte mi to uvolnění?" naléhal.

Byl dnes protivný jako nikdy jindy, ale jelikož měla Dalia radost z předchozího hovoru s Hermionou, nechtěla se hádat a kazit si večer.

"Samozřejmě, v kolik potřebujete odejít?"

"V půl třetí."

Ignorovala Dracův mírně šokovaný výraz, namočila brk do kalamáře a na kus pergamenu napsala omluvenku.

"Tak tady máte, dejte to profesoru Snapeovi," usmála se.

Draco si pergamen vzal a s velice strojeným poděkováním odešel. Dalia nad tím jen zavrtěla hlavou. Dnes se setkala se Siriusem, zjistila, že ho má stále stejně ráda a zjevně ani jeho city nijak nepolevily, - tedy v rámci možností, které mu Azkaban ponechal - tak proč by se měla zabývat tím, že Draco Malfoy jednou odejde dřív z hodiny? A proč by si dělala zlo u Snapea? Nic z toho už nebylo důležité - Malfoy, Snape, ani její učitelské místo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.