Mlha

9. června 2011 v 21:01 | andie |  Mlha
Postavy: Remus Lupin
Přístupnost: pro všechny

Krátká povídka o pocitech a přáních jednoho ve skutečnosti velmi nešťastného muže, který po většinu života zůstal sám.



Byla nezvykle chladná noc. Za okny se převalovala stříbrná mlha, která zastiňovala jasné světlo měsíce a hvězd. Jen občas skrz ten světlý opar zahlédl větve stromů tančící do rytmu studeného větru.

Seděl v pohodlném křesle a tupým pohledem hleděl před sebe. Cítil, jak ho to neprostupné moře mlhy pomalu pohlcuje. Vlny se předbíhaly, jedna pohlcovala tu předcházející a stále se to opakovalo. Neustávající vlnobití...

Odevzdaně si povzdychl, zaklonil hlavu a zavřel oči. Život byl těžký a on vědět, že to platí pro všechny, jen... přál si, aby se v tom jeho našla aspoň jediná chvíle, kdy by mu takový nepřipadal. Žádná taková ale nebyla.

On si však zvykl. Vždycky si nakonec zvykl, protože mu nic jiného nezbývalo. Nikdy nebyl oblíbený a od jisté doby věděl, že ho v životě už nečeká nic krásného, pro co by stálo zato bojovat, překonat sám sebe. A i kdyby čekalo, možná by o to nestál. Už přivykl tomu, jaký je: Samotář s bolestnou závistí v duši, který byl vždy někým ovládán.

Mohl bolest a hořkost minulosti skrývat za tou neprostupnou maskou, avšak nic mu to nemohlo pomoci. A nejhorší snad bylo, že si až moc dobře uvědomoval tu děsuplnou a zoufalou skutečnost: minulost byla vždy jeho přítomností i budoucností.

Dřív hloupě věřil, že bude mít jednou na vybranou a dokáže nějak změnit svůj život, ale nyní mu docházelo, jak pošetilé to bylo. Dovolil, aby jeho život, celé jeho bytí, ovládali jiní lidé, avšak zapřísáhl se, že to jednou skončí. A pak, když se zdálo, že snad na chvíli drží v dlaních opravdovou svobodu, že drží to, čím skutečně je, přišel Albus Brumbál a znovu jím někdo manipuloval, nutil ho dělat věci, které nechtěl, a které mu jen ubližovaly. Pro Větší dobro...

Ale co znamenalo Větší dobro pro člověka, který si ani nebyl jistý, zda vůbec někdy dobro zažil? Ano, když byl v zoufalé situaci a potřeboval pomoc, Albus Brumbál mu ji poskytl a on měl neodbytný pocit, že mu za to musí být vděčný. Nesnažil se mu však splatit víc, než mu byl ve skutečnosti dlužen? Nežádal ten starý muž příliš?

S dalším povzdechem otevřel oči a znovu se zadíval na neprostupnou mlhu za oknem. A opět se topil mezi vlnami, které - jak si v tu chvíli uvědomil - byly přesně jako jeho život. Věděl, že nemá šanci, že utone, a přesto se neustále snažil a napínal všechny své síly k dalšímu tempu a k dalšímu nádechu, jen aby se nemusel vzdát naděje. A přece by se jí rád vzdal... jen kdyby to dokázal.

Schoval tvář do dlaní, promnul unavené čelo a zajel si prsty do vlasů. Snad by to bylo snesitelnější, kdy mu byl dán byť jen jeden den bez životní mlhy, bez myšlenek... bez minulosti. Přál si zažít aspoň ten jeden jediný den, který by byl naplněn pouze jejím kouzelným úsměvem - úsměvem pro něho.

Copak by si její úsměv a její blízkost nezasloužil po téměř roce ustavičné drásavé bolesti a jen těžko vstřebatelného ponížení? A přestože ze všeho nejvíc toužil právě po ní, - po jediné ženě svého života - věděl, že ji nemůže mít.

Přišla do jeho života, jen aby mu ukázala, že nic není skutečné, že nic nemůže mít... Přišla, dovolila mu, aby ji přestal považovat za přítelkyni, aby se do ní zamiloval a on... on jí to nemohl říct, protože si byl jistý, že by to nikdy nemohla cítit stejně.

Kdo by miloval člověka jako je on? Muže poznamenaného těžkým dětstvím, těžkým dospíváním, těžkým životem... Doufal, že až si pro něj jednou přijde smrt, dá mu aspoň ta na chvíli pocítit lehkost a on poprvé v životě pocítí touhu žít...

Spustil ruce do klína a rozhodně zavrtěl hlavou. Musel se vzpamatovat. Život se ještě nechystal přenechat ho smrti, vlnobití stále trvalo... Ale až se jednou hladina jeho moře uklidní, potom po ní odpluje na druhý břeh a tam... tam už bude s ní.

Projdou se spolu podél Zakázaného lesa, budou spolu pozorovat Vrbu mlátičku, nad hlavou jim bude zářit měsíc podobný stříbrným srpcům, za které jí v Prasinkách koupí, na co si jen ukáže, a až půjdou kolem bradavického jezera a stanou na jeho březích, hladina bude jako zrcadlo, v němž se uvidí: muž s maskou obětavosti a žena mnoha tváří...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.