3. kapitola: Nádraží King´s Kross

1. července 2011 v 20:31 | andie |  Ve stínu znamení zla
Po Vánočních prázdninách se konečně vracím zpět do školy. Tentokrát se svým novým mazlíčkem, kočičkou Puffy... moje sestra ale opět nezklame a prozradí něco, co jsem mohla čekat, ale rozhodně nečekala...


Probrala jsem se až kolem druhé hodiny. Trošku jsem se polekala, když jsem před sebou spatřila Siriuse Blacka. Sirius Black v mém pokoji?

"Ehm, promiň, ale co tady děláš?", dostala jsem ze sebe.

Zanechal zkoumání věcí na mém stole a otočil se.

"Koukám... vlastně čekám na Aliciu."

"Aha... a proč tady?"

"Protože mě tvoje mamka požádala, abych tě vzbudil, zatímco se Alicia obléká... jde se na Příčnou... pro učebnice a tak..."

Najednou jsem se vzpamatovala. Ještě pořád jsem na sobě měla společenský hábit, který byl teď ošklivě zmuchlaný.

"Skvěle, děkuju, ale už můžeš jít," přikývla jsem.

Sirius jen pokrčil rameny a opustil pokoj. Cítila jsem srdce až v krku. Tohle bylo příjemné probuzení, i když bych si uměla představit i lepší. Všechny tyhle myšlenky jsem ale odehnala a šla se převléknout.

Proč já vždycky odhadnu, co se bude dít? Přesně, jak jsem si myslela! Alicia s Jamesem a Siriusem skončili na zmrzlině a já musela s rodiči obcházet obchody a vybírat učebnice!

"Adriano?"

"Ano, mami?"

"Vyzvedla bys prosím hábity?" zeptala se.

Mířili s tátou do banky a tam se mi stejně moc nechtělo, tak jsem přikývla. Jen jsem přemýšlela, co budu dělat potom. Nejspíš půjdu za ostatními a dám si taky trochu zmrzliny.

"Dobrý den," pozdravila jsem a už jsem stařičké paní za pultem podávala lístky.

"Ááá, slečna Safinová... objednávky dopředu jako vždy, že?"

"Tak tak... mamka to má takhle raději," usmála jsem se.

Paní odešla někam dozadu a já se rozhlížela po nejnovějších modelech. Některé hábity byly opravdu nádherné.

"Zdravím, Adriano."

"Ahoj... taky tě poslali pro hábity?"

Dlouhovlasý blonďák se opřel o pult vedle mě.

"Kdepak, jsem tu sám... naši mají jiné věci na práci," usmál se.

"Ach tak... to naši momentálně taky, šli do banky..."

"Aha... viděl jsem venku Aliciu a ty dva," prohodil trochu povzneseně.

"Nejsou špatní..." zastala jsem se jich.

Vím, že je Lucius nemá rád, takový už prostě je. A navíc, oni ho taky nemusí.

"Nevím, neznám je, ani po tom nijak netoužím..."

"Chápu..."

Stará paní už se vrátila zpět i s několika hábity a Lucius zmizel.

Zaplatila jsem a odešla. Udělala jsem ale jen pár kroků a dveře obchodu se znovu otevřely a Lucius mě doběhl.

"Počkej... ještě nemám učebnice, nechceš jít se mnou?"

"Už jsem tam byla, ale... půjdu ráda," přikývnu nakonec.

Nejraději bych nešla, ale když on se tak hezky díval. Jako bych něco znamenala, něco, co je taky jednou důležité. A je to lepší, než se trápit pohledem na mou zamilovanou sestřičku a Siriuse Blacka. On ji stejně nechá, až se vrátí do Bradavic a bude mít přísun dívek.

"Tenhle vypadá hezky, že?" prohodil a donutil mě tím, abych se alespoň ohlédla.

"Ano... vypadá... velice jako ty," rozesmála jsem se.

"Nech si to! Nedělej si ze mě legraci," Lucius mě šťouchnul do žeber, ale já poznala, že je to jen sranda a nic vážného, nezlobil se.

"Ale fakt, moc hezký brk," zakřenila jsem se ještě a přešla k regálku s kalamáři.

"Takže je jako já, jo?"

Ucítila jsem jeho ruce na břiše.

"Luciusi, pusť mě a už si konečně nějaký kup!"

"Ty jsi ale protivná, to se musí změnit," šeptal dál tím svým typickým něžně nadřazeným hlasem.

"Kam jsi odhodil své chování pravého Malfoye?"

"Půjčil si ho otec," pokračoval.

"No tak mě pusť, přece... už musíme jít," setřásla jsem ze sebe jeho ruce.

Lucius se svého "šklebu" už nezbavil a já vycházela z krámu rudá až na zadku. Bůh ví, jak se "staral" o mou sestru! Přistihla jsem se! Opravdu mi mírně vadí ten fakt, že se na oslavě věnoval mé sestře víc, než mně?

Na nástupišti zavládl klasický chaos. Všude kolem pobíhali mladší žáci a někoho, nebo něco hledali. Já se snažila najít Jamese a tím pádem i Siriuse. Nikde jsem je ale nemohla zahlédnout. Možná už byli dávno v kupé. Když jsem tak nad tím přemýšlela, jsem ráda, že Vánoční prázdniny skončily. Zase budu Blacka vídat ve společenské místnosti, kde moje sestra rozhodně nebude. Navíc ani na hodinách jí nepotkám, protože je v šestém ročníku, zatímco já, naštěstí už v sedmém.

"Výborně, zůstaň tu stát už nadosmrti, to by bylo nejrozumnější, co bys kdy udělala," zasyčela mi moje drahá sestřička do ucha.

"Proč myslíš, že bych ti udělala takovou radost? Mimochodem, už musím jít," oplatila jsem jí stejným tónem.

Konečně jsem je zahlédla. Jamese v červeném tričku a trochu orvaných džínách, Siriuse v tmavých kalhotách a bílé košili. Oběma to neuvěřitelně slušelo. Hned jsem se za nima rozdrkotala se svým kufrem a malým koťátkem Puffy. Mým prvním mazlíčkem byla stará opelichaná, ale moc milá rodinná kočka Ginger. Ta ale před Vánoci zemřela stářím. Takže malá, bílá Puffy spokojeně vykukovala z brašny přes rameno.

"Ahoj, Jaime... vadilo by vám, kdybych seděla s váma?" zeptala jsem se hned.

"Proč by mělo? Podej mi ten kufr..." usmál se a pomohl mi s ním do vlaku.

Já zatím následovala Siriuse. Ukázalo se, že oni už své věci v kupé mají, takže zřejmě vyhlíželi už jen Petra, jehož kufr tady chyběl. James uklidil můj kufr k ostatním a pak si sedl vedle Siriuse. Napodobila jsem ho. Byl to trochu jiný pocit, než se s nima setkat ve společenské místnosti, kde vždycky někdo byl, nebo na hodinách...

"Kde máš ségru?" chtěl vědět.

"Nechala jsem ji na nástupišti... poslední dobou je to horší a horší, má neskutečně jedovatej jazyk..." usmála jsem se a začala Puffy pomáhat z brašny.

"Ty už nemáš Ginger?" ozval se Sirius.

"Ne, umřela ten den, co jsme odjeli na prázdniny a mamka mi dala k Vánocům Puffy, je to ještě kotě, ale naprosto úžasný..."

Kdykoli jsem se na ten malý uzlík podívala, musela jsem se usmát.
"Škoda, ty škrábance mi budou chybět," povzdechl si Sirius s ironií.

"A ne, že se jí budeš pokoušet přizabít jako paní Norrisovou... nebo jestli ji najdu v brnění poblíž učebny formulí...", udělala jsem výhrůžný obličej, ale pak jsem se rozesmála.

"Koukam, že když kolem tebe neni Alicia, seš docela veselá," prohodil James.

"No, to máš docela pravdu. Kdyby to nebyla tady Siriusova holka a moje sestra, udělala bych jí něco opravdu ošklivýho!"

"Moje holka?" podivil se.

"No... Alicia říkala, že spolu chodíte... mně to přišlo divný, protože ty většinou s někým jenom spíš... to ale neznamená, že ti takovej přístup k holkám schvaluju..."

"Ty mi nemáš, co schvalovat," zasmál se a propadl se víc do sedačky.

A já si nemohla pomoct a zase jsem ho sledovala tím svým hloupě zblázněným pohledem.
"To máš jediný štěstí," taky jsem se aspoň pousmála.

"Puč mi jí..." drcnul do mě James, a tak jsem mu s nelibostí musela na chvíli předat Puffy.

A ta malá mrška se mu usadila v klíně a spokojeně pozorovala Siriuse vedle.

"Vidíš to, i kotě se do něj zbláznilo," odfrknul si Jaime a dovolil Puffy přelézt na Siriuse.

"Větší už neměli, že?" zasmál se, když ji vzal do dlaně a zvednul ji tak, aby se jí díval přímo do očí.

"Měli, ale já chtěla tu nejmenší... ty jsi nikdy neslyšel, že co je malý, to je hezký?"

"Slyšel, ale v tom případě by musel bejt Petr hezčí, než já..."

No... tak v tom měl asi pravdu. To nemohlo přijít na mysl snad vůbec nikomu. Prostě bych pochopila, kdyby se někomu líbil víc James, než Sirius, ale Petr?

"To mě nikdy nenapadlo... ale máš pravdu, protože pak bych já musela bejt hezčí, než Alicia a to by znamenalo, že se svět zbláznil..." zauvažovala jsem nahlas.

"Mě se Alicia nikdy nelíbila... nechápu, co na ní Tichošlápek vidí," nahnul se ke mně James s tím jeho typickým úšklebkem.

"Já tě slyšim... je hubená, má prsa, hezkou tvářičku... jinak je sice hloupá a naivní, ale brát si jí nehodlam..."

Až teď jsem si všimla, že Puffy mu sedí za krkem a vykukuje zpod jeho dlouhých černých vlasů. Zřejmě byla absolutně spokojená.

"Tím chceš říct, že já jsem tlustá, nemám prsa, ksicht jako trol a sem zralá tak akorát na vdávání?" propukla jsem v hlasitý smích, protože mi to nedávalo smysl.

"Ty si hodně hubená, možná až moc... proto taky nemáš prsa a ne, že bys nebyla hezká, ty seš hrozně šedá... prostě... přesně jako Remus..." gestikuloval.

"Paráda, vezmu si Remuse a budeme mít kupu vlkodláčků a ty můžeš dál klamat mojí sestru..."

"To ne, vlastně mě to už ani nebaví..."

Dveře kupé se rozletěly dokořán ve chvíli, kdy se vlak rozjel a dovnitř vešla celá nasupená Alicia.

"Co tu děláš?" obořila se na mě.

"Sedím?"

"A proč nesedíš třeba s Malfoyem?"

"Protože chci sedět tady a zatím jsem si nevšimla, že bych tu někomu vadila," namítla jsem.

"Mně tu teda vadíš!"

"Dobře..." zvedla jsem se.

Bude lepší jít, než poslouchat celou cestu ty její narážky.

"Tobě to ale trvá, než něco pochopíš," neodpustila si další kec.

"Vezmu si Puffy..." natáhla jsem ruce ke svýmu koťátku.

"Proč? Nepamatuju si, že bych sem zval Aliciu a tebe vyhazoval... nemyslíš, Tichošlápku, že v tom má Alicia trochu zmatek?" zachechtal se James.

"To bych sakra řek! Posaď se, ne?"

Lehce jsem přikývla a znovu se posadila. Když se za mě vezme i Sirius Black, zřejmě bych neměla odcházet.

"Cože? Jsi můj kluk, nebo její?!" vybuchla vztekle.

"No tvůj určitě ne! Nikdy jsem neřekl, že s tebou chodím, to sis domyslela ty a ke všemu úplně špatně!" opáčil jí trochu naštvaným hlasem.

"Nemůžeš mě jen tak nechat! T-to si děláš legraci, ne? Kvůli takovej... takovej..." ukázala na mě.

"Ale to není kvůli mně!" vložím se do toho.

"No jistě, beztak to každej ví, že si do něj blázen! A teď se ti konečně podařilo ho dostat a je ti úplně jedno, že jsem tvoje sestra!" naštvaně dupla nohou a i s kufrem se rychle vzdalovala pryč.

"Neposlouchejte jí, lže, protože si myslela, že jí miluješ... nechápu, proč bych byla... celý je to nesmysl," snažím se před Siriusem kamuflážovat, co se dá.

Jen doufám, že vypadám dostatečně důvěryhodně. Já je přece nenutila, aby ji vyhodili a mě tu nechali. Klidně bych šla. A ona mě takhle podrazí. To, že mě nemá ráda vím už dlouho, ale že by jim takhle vpálila moje největší tajemství. To jsem si nemyslela...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.