8. kapitola: Svatba se blíží

1. července 2011 v 21:13 | andie |  Ve stínu znamení zla
Remus vyzvídá a Lily se snaží Jamese zbavit nehezkým způsobem...



Myslela jsem si, že se do mě zamiluje? Ne, hloupost, to by se nikdy nemohlo stát! A já to věděla, jen ten kousek naivity ve mně v něco doufal. Ráno už jsem nevypadala tak šťastně jako včera v noci, když jsem opouštěla společenskou místnost a Siriuse. Stejně jsem ale necítila žádné výčitky vůči Pat. Bylo to špatné, ale ještě horší kvůli faktu, že jsem snoubenkou někoho jiného. Lucius se to nedozví, Sirius se takovou věcí chlubit nikdy nebude. To bych musela být přinejmenším tak krásná jako Pat. Uklidňovala jsem se tím, že se to Lucius nedozví a chvatně jsem házela učebnice do brašny. Nebo jsem si to alespoň myslela.

"Jsi dost mimo, vsadím se, že tě dnes v noci obklopoval ten nejčerstvější vzduch," utrousila Mili sarkasticky.

"Co? Ach, ne. Nespala jsem tady," usmála jsem se a začala sbírat učebnice, které jsem omylem naházela na postel vedle brašny.

"A kde bys asi tak spala?"

"Ve společenské místnosti. Ty máš ale nějakou starost," zasmála jsem se jako by to byla má nejlepší přítelkyně a chvatně jsem vyrazila ze dveří.

***

Na snídani jsem se posadila vedle Lily. Vypadala dnes velice nevrle, takže by James byl blázen, kdyby si k ní sedl. A když si sem nesedne James, ostatní také ne. To se mi potvrdilo, jen co ho Lily zahlédla, zatvářila se jako obzvláště rozčilený buldok a James se se svou partou raději posadil o pět židlí dál. Pat visela na Siriusovi a Remus nadával nějakým prvákům, kteří mu do klína převrhli dýňový džus.

"Dneska bude ale den!" přerušila jsem ticho mezi mnou a Lily Evansovou.

"Vůbec bych se nedivila, kdybych použila nějakou ze zakázaných kleteb! Podívej, jak se ten idiot zase tváří!" zasyčela.

"Jako idiot, ale to dělá přeci pokaždé, ne?"

Lily se na mě podívala a potom stejně jako já vyprskla smíchy.

"Máš pravdu, nikdo z nich není normální. Zdá se mi, že Remus tu jejich tupost pomalu chytá taky, dívej se na to," smála se.

Opravdu, Remus na nebohého prvňáka nevytáhl hůlku, ale dost ošklivě se na něj ksichtil, takže se ten malý chudák zvedl a chvatně si šel přesednout na druhý konec stolu. Pobertové se pak všichni dali do smíchu, který doplňovala Pat se svým typicky uhihňaným hláskem. Ani nevím, proč ji nemůžu cítit. Myslela jsem, že ji mám ráda a nejspíš i mám, ale... nemůžu být normální!

"Kluci, co bys čeka-ááá!" zaječela jsem a uskočila dozadu.

Dopadla jsem na záda a Lily se válela v dalším záchvatu smíchu. Na stole přede mnou totiž přistála naše rodinná sova, která se při letu někdy chová velice nestabilně. Chvíli to vypadalo, že letí přímo na mě. Lily chtěla něco říct, ale když viděla, jak se plácám v dlouhém hábitu, mávla rukou a začala se zase otřásat smíchy. Najednou vedle mě stál plavovlasý mladík s nataženou rukou.

"Luciusi, já bych se zvedla sama," řekla jsem.

"Chci ti pomoct," usmál se na mě.

"Tak teda... děkuju," pokrčila jsem rameny, když už jsem stála na nohou.

Lucius mě políbil na rty. Jak dojemná scénka! Určitě to vypadalo jako výkon podprůměrných herců z jejich prvního vystoupení před publikem!

"Nemáš za co," zašeptal.

Trochu roztěkaně jsem se posadila na své místo a nechala svého nastávajícího odejít. Za chvíli se na mě aspoň přestali všichni dívat. Stejně jsem se ale mermomocí bránila, abych nepohlédla na Siriuse. Jemu by to asi bylo jedno, ale kdyby se náhodou díval...

"Tak to otevři, ne?" pobídla mě Lily, která zatím odvázala dopis sově z nožky.

"Jo, jasně," převzala jsem si dopis a rozložila ho.

"Je od vašich?" zajímalo ji.

"Jo, píšou, že se budu vdávat o březnových prázdninách," odpověděla jsem.

Bože, tak brzy! Doufala jsem, že aspoň dokončím školu jako Safinová a ne Malfoyová.

"Určitě budeš mít obrovskou svatbu se spoustou lidí a..." nedokončila, protože jsem jí skočila do řeči.

"Zvu tě, chceš přijít?"

Lily na mě chvíli koukala, pak se spokojeně usmála.

"Jasně, moc ráda!"

"Lucius by měl každým dnem dostat pozvánky, jednu ti pak dám."

Nedokázala jsem si představit, že by tam nebyl nikdo z lidí, které pořádně znám. Snad to zvládnu, když tam budu mít alespoň Lily. Určitě ale pozvu i Jamese a Remuse. A když pozvu je, měla bych pozvat i Petra, Siriuse a Pat. Nepochybuji, že Lucius pozve polovinu Zmijozelu a celé jeho příbuzenstvo. Jediný člověk, o kterém vím, že ho nepozvu, bude určitě Mili!

"To je stejně úžasné, nemyslíš? Taky bych chtěla mít krásnou velkou svatbu," zasnila se rudovláska vedle mě.

"Jo, přála bych si, aby to neskončilo úplným fiaskem," přikývla jsem už skoro nepřítomně.

"Půjdeme na hodinu?" zeptal se někdo za mnou.

Leknutím jsem nadskočila, byl to Remus.

"Ehm?"

"Chtěl bych si s tebou promluvit," řekl tiše.

"Promiň, Lily, už půjdu," omluvila jsem se jí a zvedla jsem se.

***

"Tak, co se děje?" zastavila jsem Remuse v polovině cesty do učebny přeměňování.

"Chtěl jsem se jen zeptat. Víš, dneska ráno jsem slyšel Mildred a tvou sestru, prý na tebe nastražily nějaký žertík, ale ty jsi Mili řekla, že jsi údajně spala ve společenské místnosti."

"No ano, tam se nedalo dýchat. Rády mi něčím zasmrdí postel nebo tak, zřejmě čekají na to, až je ve vlastních zvratkách budu prosit, aby to zrušily," přikývla jsem.

Remus si nervózně povytáhl brašnu víc na rameno.

"Včera, když jsme šli spát, Sirius se vykradl s jistou věcí, co patřila Jamesovi. Když jsem se ptal, kde byl, řekl, že jen ve společenské místnosti a... napadlo mě, jestli... tedy, Pat je tvoje kamarádka, ale já si všiml, že se na Siriuse ráda koukáš trochu jinak, než na nás ostatní."

"No, já... ehm... to..." zakoktala jsem se a snažila se rukou zakrýt červené skvrnky na tvářích.

"Ty máš něco se Siriusem?"

"Co? Ne, já... neřekneš to nikomu?"

"Ne, chtěl jsem ti říct, abys mu nenaletěla. Víš přeci, jak to dělá," trochu ohrnul horní ret.

"Jo, to vím, ale... myslím, že tohle jsem chtěla já," řekla jsem.

"Takže jsi s ním spala?"

"Jo, ale já věděla, že nic víc už nebude. Nejsem tak naivní, Remusi. Nechci, aby to věděl Lucius, mohl by sis to nechat jen pro sebe?" udělala jsem na něj nevinné oči.

"Samozřejmě. To... to je asi všechno, tak... díky."

Odspěchal a já ho jen velice pomalu následovala vlastním tempem s hlavou plnou myšlenek. Jestli to řekl Siriusovi, nevím. Raději jsem se na nic neptala nikoho z Pobertů.

***

Školní den konečně skončil a já se vrátila do společenské místnosti. Vůbec jsem neměla náladu na cokoli, jenže to by se nemohla stát ta nejpodivnější věc na světě. James seděl sám v křesle a sklesle se díval do země. Nikdy nebyl smutný, vždycky se smál a uháněl Lily, ale tentokrát si jí ani nevšiml!

"Nechoď k němu," zastavil mě Remus, když jsem udělala krok kupředu, abych zjistila, co se děje.

"Proč ne?"

"Viděl Lily s nějakým klukem z Mrzimoru a není s ním vůbec řeč," vysvětlil.

"Ach tak, a když k němu půjdu, dostanu kopanec, nebo si se mnou promluví?"

"To asi budeš muset riskovat," pokrčil Remus rameny a hodil nešťastným pohledem po Siriusovi, kterému už zase na klíně seděla Pat.

"Adriano, šla bys dneska na naší party?" popadla mě za ruku a já se tak onomu zamilovanému párečku octla až moc blízko.

"Vaší party? Asi ne, promiň," usmála jsem se a chtěla jsem jít.

"Počkej, musíš přijít! Bude to v deset u kluků v ložnici," mluvila dál a ignorovala mě.
"To je hezké, ale já..."

"No tak!" zaškemrala.

"Kluci určitě nechtějí, abych přišla, že?" hodila jsem po Remusovi zoufalým pohledem.

To poslední, na co mám žaludek, je dívat se na ni a Siriuse. Ale jak on může mít žaludek na to, ji takhle oblehávat?!

"Ale jo, budeme rádi," řekl Remus.

Vyvalila jsem na něj oči s klasickým pohledem "co to sakra plácáš, jsi slepej?" Ale bylo mi to platné asi jako včerejší noc se Siriusem.

"Tak to je super, přijď v deset," oznámila mi Pat nadšeně.

"Fa-fajn," zakoktala jsem a raději jsem si potichu a velice nenápadně sedla na křeslo vedle Jamese.

"Jamie?" začala jsem.

Nikdy jsme nebyli příliš velcí kamarádi, ale to neznamená, že bych mu nemohla pomoct, když to potřebuje. Zvedl ke mně oči a pak je zase sklopil.

"No tak, Remus mi řekl, co ti je... ráda bych ti nějak pomohla," řekla jsem tiše.

"Nemusíš si hrát na slečnu dobrotivou," odpověděl.

"Ne, to já nechci. Jde jen o to, že ty bys mi taky pomohl, ne?"

"Jo, to asi jo. Jenže jak mi asi chceš pomoct? Půjdeš snad za Lily a přesvědčíš ji, že to myslím vážně? Ne? Tak vidíš!" zakroutil nešťastně hlavou.

"Ona se musí rozhodnout sama. Třeba sis to špatně vysvětlil a Lily nikoho nemá. A kdyby měla, je tu spousta holek, co o tebe stojí," chtěla jsem ho utěšit.

"Jenže já mám rád Lily, ne ty ostatní!" namítl.

"Já Luciuse taky nemiluju a vezmu si ho. Někdy to prostě nemá smysl," vzala jsem ho za ruku.

"Jenže ty necítíš to, co já k Lily..."

"Ale jo, jen... by to neměl nikdo vědět, protože to nemá budoucnost. Jenže tady nejde o mě, ale o tebe a já myslím, že šanci máš," uzavřela jsem to.

"A proč teda nejdeš za tím, koho máš ráda a nejsi s ním?"

"Protože s ním už je víc holek, než je zdravé. Jo a nemohl bys ostatním vymluvit, abych šla na tu vaší party? Vážně nepřijdu," zvedla jsem se k odchodu.

"Remus tě pozval?"

"Spíš Pat a on s tím souhlasil. Já jen... není to asi nejlepší nápad, budu se vdávat a kolem něj už se točí víc holek, než je zdravé... přesně, jak jsem řekla."

***

Asi půl hodiny jsem seděla na posteli, drbala Puffy za ušima a přemýšlela nad tím, co se stalo s Lily. Nejraději bych si s ní promluvila a řekla jí, co o Jamesovi vím já. Jen si nejsem jistá, jestli by to k něčemu vůbec vedlo. Ale možná by si poslechla spíš mě, než někoho z Pobertů. A Jamesovi bych to vlastně tak trochu dlužila, nikdy ke mně nebyl nepříjemný. Položila jsem Puffy na polštář, vsunula si hůlku do kapsy hábitu a opustila svůj pokoj.

***

"Lily, mohla bys?"

Odchytila jsem ji v knihovně, kde právě doučovala někoho z havraspáru.

"Nemohlo by to počkat, Adriano?"

"Já nevím, je to docela dost důležité, víš? Jde hlavně o tebe," nervózně jsem si pohrávala s prsty, protože už teď jsem příliš netušila, co jí budu povídat.

Lily se omluvila onomu havraspárskému a zatáhla mě mezi regály.

"Tak co se děje?"

"James tě prý viděl s někým jiným," začala jsem.

Lily ihned obrátila oči v sloup.

"Jo, chtěla jsem se ho prostě zbavit," povzdechla si.

"Ale proč? Tedy, já chápu, že ti asi vadí, jak za tebou pořád chodí a zve tě na rande, ale nebylo to trochu moc...hnusný, když víš, jak tě má rád?"

Jen si podruhé povzdechla a dívala se do země. Když pak zvedla hlavu, třpytily se jí v očích slzy.

"Já vím, jenže...co když mě nemá rád? Jestli to jen hraje a já mu naletím, víš...já mám Jamese moc ráda, ale nevěřím mu," svěřila se.

"Počkej, takže to není tak, že bys do něj nebyla blázen, ale jen máš strach?"

"Jo, co bys dělala ty, kdybys byla zamilovaná do někoho, o kom víš, že to nemůže vyjít, protože ti ublíží?"

"Riskla to," odpověděla jsem s úsměvem.

Vzpomněla jsem si na Siriuse a bylo mi o to víc jasné, že toho nebudu litovat, i když to skončilo v okamžiku, kdy to začalo.

"Vážně?"

"Poslouchej, Lily. Máš možnost být s tím, s kým chceš být, ne? Kéž bych tohle mohla říct já!"

"Ty si nechceš vzít Luciuse?"

"Ale ano, jen...kdyby mě miloval ten, koho miluju já, hodila bych všechnu rodinou čest a bohatství za hlavu a klidně bych s ním žila někde v jeskyni jako největší nuzák," pak jsem se k ní nahnula, abych dopověděla zbytek.

"Luciuse si beru, protože nikdo lepší už mě chtít nebude a lepší partii neseženu. Mimo to ho mám ráda, jen...nemiluju," zašeptala jsem.

"A koho miluješ?" zeptala se.

"Lily, jde tu o tebe a Jamese," upozornila jsem ji.

"Když mi to povíš, taky ti něco povím," usmála se.

"Dobře, ale nesmíš se mi smát!"

Začervenala jsem se a pak jsem se porozhlédla, jestli nás někdo neposlouchá.

"Nebudu, i kdyby to byl Sirius Black!" odpřísáhla mi.

Teď nastalo trapné ticho, kdy jsem jen otevřela pusu a zase ji zavřela.

"Adriano? Neříkej mi, že je to trefa do černého!"

"No, zřejmě se nejmenuje Black nadarmo," usmála jsem se nervózně.

"A on to ví?"

"Jo, asi jo. Tedy, pokud není úplně mimo."

"A co ti na to řekl?" zajímalo ji.

"Nic neřekl. My dva se k sobě nehodíme," mávla jsem nad tím rukou.

"Ale třeba tě má rád!"

"Má, ale ne tak, abych byla jiná, než ostatní," povzdechla jsem si.

Aby se dál nevyptávala, nadhodila jsem to první, čím jsem to mohla zachránit.

"Lily, James se kvůli tobě trápí a já jsem dneska zvaná na jejich párty a nemůžu jít, mohla bys jít místo mě a konečně Jamese poznat i z té dobré stránky."

Lily chvíli přemýšlela a dívala se všude kolem, jen ne na mě, ale pak přikývla.

"Tak jo, možná bych mohla na chvíli."

"Skvěle! Tak já se pro tebe před desátou stavím," slíbila jsem.

Rozloučily jsme se a já zamířila zase zpět. Dlouho jsem nebyla tak pyšná na sebe sama jako teď!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.